V pátek 27. 10 . jsme se společně se Svišti vydali do Zoo Jihlava. Výlet to byl velice vydařený. Za shrnutí výletu děkujeme Štěpánovi Oubělickému, který je autorem následujícího textu. Fotky z akce zde.
Zoo Jihlava 2017
Prolog: Nádherného čtvrtečního večera seděly dvě děti v křelech a dívaly se na svůj oblíbený pořad. Rodiče si stoupli před děti, jako by jim chtěli oznámit smrt babičky. Ovšem řekli něco mnohem horšího, že zítra v 7:00 pojedou s Anče a Pepou do Zoo Jihlava. Ráno vstaly a ještě si zkoušely kamenem zlomit nohu, bohužel neuspěly. Daly si snídani – pizzu s ANČovičkami, tu ale nechtěly a tak si daly suchý rohlík. Na nádraží se sešly s Ančou a tak to začalo…
Ráno v sedm hodin jsme se sešli na hlavním nádraží, bloudili jsme podchody až na správnou kolej. Nasedli jsme do vlaku a čekali až sebou cukne a vyjede. Naše deseti člená skupina zabrala dvě kupé. Jedno kupé pro starší a druhé pro mladší. Ve „starším“ kupé bylo teplo a dvě holky z naší skupiny chtěly tmu, takže začaly prosit pána naproti aby zatáhl na své straně. On měl ale sluchátka a neslyšel. Pořád jsmě ale na něj mluvili, ačkoli nám neodpovídal.
Po dvou hodinách ve smradlavém kupé jsme se dostali ven. Bylo nádherně, alespoň to tvrdili vedoucí, děti si ale kryly hlavy deštníky a postupovaly za sebou dál.
Když jsme se dostali do Zoo Jihlava, Anče koupila vstupenky a šli jsme na zvířata. Bohužel první zvíře, které jsme uviděli byl mrtvý ledňáček. Potom si Štěpán všml, že ze skály spadl IRBIS (nebo také Ibis či Sibiř, Svišti 27. 10. 2017). Šli jsme dále ale stále jen Irbis a ta samá cedulka. Dále jsme ucítili rybinu. Anče ale pronesla: „To nebude rybina…“ a měla pravdu. Byli to ptáci, ale byli ve vodě, takže jsme měli trochu pravdu. Potom jsme šli k výběhu medvědů, kde si někteří mysleli, že to je převlečený člověk, protože tak medvěd vážně vypadal. V krásném pavilonu byli krokodýli, ryby, plazy, hmyz a brouci.
Poté co jsme vyšli z pavilonu už jsme se všichni těšili, že míříme k tobogánu. První kdo tobogán sjel byl Tolík. Sjel v pořádku a stejně tak Eliška. Všichni přesvědčovali Anče aby jela a ta nakonec podlehla. Když jsme všichni dojeli, přišla Marta (mamka Tolíka, Vangelky a Sofinky) a řekla: „Tolíku, ty máš ale mokrý kalhoty“. Mířili jsme do Indiánské vesnice kde Štěpán učil děti co je to WC. Ostatní šli za kozami. Vypráví Vangelka: “ Když jsme přišli ke kozám, tak jsem měla hrozně bahnitý ruce, nevěděla jsem kam si to utřít. Anče mi řekla, ať si to utřu do té kozy.“ Pokračuje Štěpán.
Po návratu od koz jsme pokračovali dál. Šli jsme k opičkám, jedna hodila „bobo“ na sklo – FUJ. Opice začaly ječet, ale všichni se otočili na Elišku, protože si mysleli, že ty zvuky vydává ona, jak se těší na suvenýry. Nakonec jsme zjistili, že to opravdu dělají opice. Všichni byli zakoukaní do opic, zatímco Tolík chtěl skočit ze schodů. Naštěstí vedoucí Tolíka zachránili. Vangelka chtěla na WC, ale mámě to bylo jedno. Elišce se splnil sen, protože jsme šli do suvenýrů. Velmi vlezlá paní začala podstkovat dětem šunty. Po úspěšném útěku ze suvenýrů jsme se šli podívat na tuleně a vydry.
Další na seznamu byl hrošík. Když jsme přišli k výběhu všichni hledali hlavu, bohužel výhled nám zakrývala jeho zadní část. Po hrošíkovi jsme šli na ovce. Po ovcích začalo pršet a šli jsme na klokany. Upřímně, moc vám
o nich neřeknu, protože na ně bylo vidět jen malým okýnkem. Potom přišla nejlepší podívaná – ŽIRAFY. Jejich výběh byl nádherně prosklený, takže do něj všichni viděli a obdivovali krásu zvířat. Po žirafách jsme ze Zoo odešli.
Na zastávce Brněnský kopec jsme se dlouho nezdrželi, protože se tam nedaly koupit jízdenky. Takže jsme museli až na náměstí, kde se daly koupit, ovšem my jsme nevědeli kde. Anče musela až na druou stranu náměstí, kde je opatřila. Mezitím tam projel jeden trolejbus a my si uvědomili, že s naším časem je to špatné a možná nestihneme vlak. Naštěstí se Pepa podíval na jízdní řád a vlak měl 16 minut zpoždění a my vše stihli. Ve vlaku netr valo dlouho sehnat kupé. Ale přece jen se něco stalo. V kupé jsme si sedli a s Ančou začali psát tento příběh…
Epilog: Děti přišly domů celé znavené, vlezly do postele a dva dny se třásly…
